Mostar – metropole Hercegoviny leží uprostřed vyprahlých kopců. Krajina má díky blízkému Jadranu středomořské klima. Je to jedno z nejteplejších míst v zemi, kde nejsou neobvyklé teploty kolem 40C ve stínu. Místní říkají, že pro ně není problém zima, ale léto. Osou i tepnou města je řeka Neretva.
Nevelké osídlení se tu datuje již v antických dobách, písemnosti z 15. století hovoří o opevněné osadě položené na řece kolem dřevěného mostu zavěšeného na řetězech. Strážcům, kteří hlídali brány mostu, se říkalo „mostari“. A od nich získalo město své jméno.
Koncem 15. století dobylo osadu osmanské vojsko. A už tehdy se začal formovat nový národ, svým způsobem v Evropě ojedinělý. Nucené i dobrovolné přestupování k víře v Alláha stvořilo širokou vrstvu muslimského obyvatelstva. Po druhé světové válce z ní jugoslávský vůdce Tito učinil národ i oficiálně. Nebyli to již muslimové, ale Muslimové.
Před válkou na poč. 90. let 20. století měl Mostar 130 000 obyvatel, z nichž 34 % tvořili Muslimové, 33 % Chorvaté a 19 % Srbové (zbytek se pokládal za Jugoslávce), nyní necelých 100 tisíc.
První muslimská čtvrť neboli „mahala“ s patřičnými náležitostmi jako mešita a lázně vyrostla v roce 1475 hned u řeky severně od mostu. Jádro dnešního starého města se postupně rozšířilo na oba břehy Neretvy. Město se stávalo strategickou křižovatkou obchodních cest na cestě z vnitrozemí k moři. Starý dřevěný most přestal vyhovovat. Zrodil se tak plán na most nový, pevný a kamenný. Stavbu nařídil samotný sultán Sulejman Nádherný.
Díla se ujal Mimar Hajruddin, žák slavného stavitele Sinana, považovaného za otce klasické osmanské architektury. Práce trvaly rovných deset let. Roku 1566 bylo hotovo. Nepříliš široký tok Neretvy spojil třicetimetrový zakřivený oblouk. Most široký čtyři metry se vypínal nad hladinou řeky do výše dvaceti metrů. Stavba to byla vskutku revoluční i na samotného stavitele. Podle legendy Hajruddin při sundavání lešení utekl do hor a vykutal si tam díru do skály. Co s ním bylo dál, poté co se most neporoučel spolu s lešením do Neretvy, už legenda nepraví
. Od 17. století – to už v Mostaru bylo více než dvacet mahal – pak na každém z břehů zakončovala most opevněná věž, Halebija na pravém a Tara na levém. Věž Halebija sloužila jako vězení a ubytovna vojenské posádky, Tara, která se vyznačovala tím, že neměla jediné okénko, byla zase využívána jako zásobárna střelného prachu. Na první pohled vratká mostní klenba měla velmi solidní základ. A to dokonce takový, že za druhé světové války po mostě přejížděly německé tanky. Vedle mostu vyrostlo kamenné tržiště, bazar.
S příchodem Rakousko-Uherska v roce 1878 se toho v historickém centru příliš nezměnilo. Na druhém konci města ale vzniklo druhé a nové mostarské centrum, situované poblíž železnice (dnešní chorvatská část). Díky tomu zůstal starý Mostar víceméně ušetřen moderních stavebních zásahů.
Během bombardování, která trvala od 3. dubna 1992 byly zničeny mnohé mešity, katolická katedrála, františkánský klášter a mnoho civilních budov. Součástí občanské války v Jugoslávii se však staly i boje mezi Chorvaty a muslimy a 9. listopadu 1993 byl střelbou bosenských Chorvatů Stari most zničen.
O znovupostavení mostu začali muslimové usilovat hned po skončení války.
V roce 1997 byl vyloven z Neretvy první kamenný blok vážící 4 tuny a následovaly další. Lovili je maďarští potápěči jednotek SFOR. Odborníci je ošetřili a vyjádřili se k jejich využití při rekonstrukci mostu. Mostní oblouk tvoří 456 takových kamenných bloků. Projekt na rekonstrukci byl vytvořen italskými experty ve spolupráci s mostarskými odborníky a úřady za finanční podpory UNESCO, Světové banky a grantů z Itálie, Holandska a Turecka. Rekonstrukce, během níž museli dělníci dodržet přesné stavební techniky, jaké používali turečtí stavitelé, byla zahájena v červnu 2001 a trvala tři roky. 23. července 2004 byl most za účasti světových státníků slavnostně opět otevřen. Roku 2005 byl pak znovu zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Návštěvníky Mostaru však neokouzlí jenom Starý most a jeho „létající Ikarové“, kteří po vybrání min. 25 EUR fascinují přihlížející svými plavnými skoky do zelenomodrých vod Neretvy, ale i bazar s 
kouzelnou atmosférou, neobvyklými suvenýry, kovotepeckým uměním místních mistrů, a pak také různé historické památky, jako např. mešita paši Kosky Mehmeda (Koski Mehmed pašina džamija) ze 17. století, která stojí nad řekou Neretvou a z jejíhož ochozu je nejkrásnější pohled na Starý most, či některý z dochovaných původních tureckých domů, jako např. Biščeviča čošak. Při jeho návštěvě teprve pochopíte, jak žili jeho obyvatelé.
Na závěr pobytu v Mostaru si dopřejte pravou silnou domácí kávu (domaču kafu) v některé místní kavárně, kterou vám naservírují v džezvě, z níž si sami doléváte do koflíku s kostkou cukru. Na to ale musíte zůstat na té „muslimské“ straně města (tam, kde je i bazar). A nezapomeňte také ochutnat některou z místních specialit, jako např. burek, bosanski lonac nebo výborné čevabčiči.
